Performerka, básnířka a teoretička perfomance artu, pro Janu Orlovou je v jejím pojetí performance art živou poezií, své tělo vnímá jako pole události a pracuje s rituálními a holistickými přístupy. Její tvorba se vyznačuje kombinací minimalistické formy a syrové výpovědi. V roce 2017 ji festival Next Wave ocenil jako tu, "která s přirozenou lehkostí zpochybňuje hranice mezi literaturou, výtvarným uměním a divadlem". Jako badatelka se zaměřuje na rozlišení mezi performance artem a divadlem. www.janaorlova.cz
Jmenuji se Bubačka. Na zátylku mám masitě vyraženo „Made in China. Je mi zhruba devět let(už tři roky), za tu dobu jsem značně votrlá. Bydlim v Komíně, odtud vyrážím na svý průzkumnický cesty po okolí. Nejraději se oblékám v syntetickou leopardí kožešinu. Občas se převlékám do kostýmku Bílého vodníka, někdy zase supluju Frídu kakao dnes Lídu malkao. Mé oblíbené barvy jsou všechny. Ráda poslouchám zvuky rytmické i nerytmické, lahodné sluchu i méně libé. Nejraději mám náhodně objevené skřeky lidí převtělených do krajiny snů v přírodní scenerii u dálnice za městem.
Roman Krištof. píše a publikuje v prostředí internetu (Poli5, Ravt, Nedělní chvilka poezie), časopisecky v Tvaru, v roce 2019 mu vydalo Druhé město sbírku Střelné básně. S oběma performerkami ho spojuje tvůrčí a letité angažmá.